Rozlišujeme tři typy úrazů, která se obecně sdružují pod společný název kraniocerebrální poranění, pro které máme český pojem poranění hlavy a mozku. Patří sem:

• Poranění měkkých částí hlavy – skalpu
• Poranění lebky – zlomeniny
• Poranění mozku

Poranění hlavy představují různé typy ran (většinou tržné, zhmožděné nebo řezné), které jsou ošetřeny chirurgem na ambulanci (Emergency). Poranění nejsou obvykle hospitalizovaní a po ošetření (včetně přeočkování proti tetanu) odcházejí domů.

Zlomeniny lebky dělíme na tzv. lineární, které se na rentgenovém snímku dobře zobrazí, poraněného obvykle nijak neohrožují, je však nutná krátkodobá hospitalizace a podávání antibiotik, aby se předešlo možné infekční komplikaci (zánětu mozkových blan – meningitidě, nebo zánětu mozku – encefalitidě). Druhou, podstatně závažnější skupinou zlomenin lebky jsou tzv. zlomeniny impresivní (vpáčené) a kominutivní (tříštivé). Vznikají obvykle působením většího násilí na oblast hlavy (úder nebo náraz). Mohou být spojené s poraněním mozku. Léčba těchto typů zlomenin je chirurgická a pacienti jsou vždy hospitalizovaní. Operací se provede elevace (uvedení vpáčené části do původní roviny) nebo se odstranění kostní úlomky u tříštivých zlomenin. Vždy je nutné zkontrolovat stav tvrdé pleny, která obaluje mozek a může být při těchto zlomeninách poškozená. Pak je nutné provést její rekonstrukci sešitím. Vždy je nutné podávat antibiotika. Třetím a nejzávažnějším typem zlomenin lebky jsou ty, které procházejí její spodinou – zlomeniny lební baze. V důsledku zlomeniny může dojít k poranění cév, které otvory ve spodině lebky do mozku vstupují (např. nejdůležitější mozková tepna arteria carotis – krkavice), mohou být poraněny hlavové nervy, které též procházejí lební spodinou (např. zrakový nerv, lícní nerv, okohybné nervy) a důsledkem těchto zlomenin může být i výtok mozkomíšního moku (likvoreu) z nosu (tzv. nasální likvorea) nebo z ucha (tzv. otorea). Všechny tyto zlomeniny mohou mít závažné následky, včetně úmrtí (při poranění krkavice). Jejich léčba je operační a je vždy nutné podávat antibiotika jako prevenci možné zánětlivé komplikace.

Poranění mozku dělíme podle několika hledisek. Nejdůležitějším je stav vědomí zraněného po úrazu a vyšetření v nemocnici (Emergency). Pacienti při vědomí slovně komunikují a na slovní podnět vykonají pohyb (např. na lékařovu výzvu zvedněte pravou ruku, nebo otevřete oči a pod). V důsledku poranění však mohou trpět určitou poruchou orientace nebo paměti (neví jak se jim úraz stal, neví co se s nimi dělo po úraze, neví přesně co je za den nebo kde se nacházejí). Tento typ úrazu je dobře znám pod označením otřes mozku. Pacienti jsou po vyšetření neurologem obvykle krátkou dobu hospitalizovaní, aby se u nich vyloučilo jiné těžší poranění, které se teprve v okamžiku vyšetření rozvíjí a projeví se až po delším čase (například krvácení do mozku). Pacienti v bezvědomí nereagují na oslovení a sami nedýchají, proto jsou napojeni na dýchací přístroj a hospitalizovaní na specializovaných odděleních (resuscitační nebo intenzivní péče). Všichni tito zranění musí ihned podstoupit vyšetření pomocí CT (počítačová tomografie), aby se určila příčina jejich bezvědomí. Příčinou může být přímé poranění mozkové tkáně (obvykle v důsledku prudkého a nekontrolovaného pohybu hlavy při autonehodách), tzv. difúzní poranění axonů. Poraněnou strukturou je část nervové buňky (axon), zodpovědná za přenos nervové činnosti a proto poranění těchto buněk vede k velmi závažným stavům, které nezřídka končí smrtí zraněného. O tíži tohoto typu poranění a perspektivě zraněného rozhoduje množství poraněných axonů, čím více jich je poškozeno, tím jsou vyhlídky zraněného horší. Tento typ poranění se neoperuje, protože při CT vyšetření nejsou nikdy patrné krevní výrony, které je nutné operovat. Podobně se na CT vyšetření jeví i druhý typ difuzního poranění, kterým je poúrazový povšechný otok mozku.Podstatou je opět poškození nervových buněk, které v důsledku úrazu otékají a nemohou vykonávat nervovou činnost. I toto poranění je velmi vážné, neléčí se operací a vyhlídky zraněného závisí na tom, zda se podaří nervové buňky odvodnit a otok mozku zmenšit. Léčba obou těchto typů poranění mozku (difúzní poranění axonů a otok mozku) spočívá v zavedení umělého spánku, umělým dýcháním pomocí dýchacího přístroje a podáváním léků, které zmenšují otok mozku (například manitol).

Zcela odlišným typem poranění u zraněných v bezvědomí jsou poúrazové krevní výrony, které vznikají obvykle po přímém nárazu hlavy na překážku nebo při úderu do hlavy. Rozlišujeme dva hlavní typy poúrazových krevních výronů. Prvním typem je krvácení mezi lebeční kost a tvrdou plenu, která obaluje mozek. Prudké krvácení je způsobené poraněním tepny vyživující tvrdou plenu obvykle zlomeninou lebky. Toto krvácení se jmenuje akutní epidurální hematom a jeho léčba spočívá v okamžité operaci, při které se hematom odstranění. Mozek je při tomto krvácení utlačován a obvykle není mozková tkáň poraněna, proto jsou vyhlídky zraněných po včasném odstranění krevního výronu operací vcelku dobré. Druhým typem poúrazového krvácení je tzv. akutní subdurální hematom. Ke krvácení dochází po poranění povrchní mozkové tepny a je lokalizované mezi tvrdou plenu a mozek. Ten navíc bývá poškozen zhmožděním – tzv. kontuzí. Na rozdíl od epidurálního hematomu je subdurální krvácení podstatně závažnější (vzhledem k přímému poškození mozku) a vyhlídky zraněných jsou i po odstranění krevního výronu horší než u epidurálního krvácení. Asi jedna třetina zraněných, kteří jsou po úrazu v bezvědomí přes veškerou léčbu, včetně operační, umírá a další jedna třetina zůstává po léčbě trvale v ústavní péči. Do normálního života se vrací zbývající třetina, ale někteří zranění mají trvalé následky – poruchy chování, paměti nebo hybnosti končetin. Posledním typem poranění mozku je tzv. chronický subdurální hematom. Ten na rozdíl od akutního krvácení vzniká v důsledku poranění žíly, která spojuje povrch mozku s tvrdou plenou v důsledku i jenom drobného úrazu hlavy. Krvácení je pomalé a proto se příznaky útlaku mozku objeví až po několika týdnech od úrazu. Zranění jsou při vědomí a mají obvykle porušenou hybnost končetin na polovině těla. Léčba je chirurgická a spočívá ve vypuštění výronu a drenáži subdurálního prostoru z jednoduchého návrtu kosti. Vyhlídky pacientů po vypuštění výronu jsou dobré.